Konec první lásky aneb jak se vyrovnat s rozchodem

Lucie Holubičková

Lucie Holubičková

11.06.2024 9 min čtení

„Mezi námi je konec.“ „Mám někoho jiného.“ „Už tě nemiluju.“ „Někoho jsem poznal.“ „Už dlouho to nefunguje.“

Možná jste podobné fráze někdy slyšeli nebo s nimi máte osobní zkušenost. Všechny je spojuje jediné slovo, a tím je ROZCHOD. Jediné slovo a přitom se pod ním skrývá tolik bolesti, zklamání, strachu, úzkosti a dalších emocí. Tyto pocity často vytanou nejen ve chvíli, kdy dostaneme kopačky, ale i při pouhé vzpomínce.

A co teprve první neopětovaná láska. Ta bývá velmi bolestná a intenzivní převážně proto, že s ní člověk nemá zkušenost. Rozchod se kvůli tomu může zdát jako tragická a fatální životní situace plná strachu, že už nikdy nebudeme nikoho tolik milovat. Je těžké ji ustát, poprat se s ní a posunout se dál. Bohužel jsou případy, kdy přichází i tragický konec.

Co tedy s tím? Jak se s rozchodem nejlépe vyrovnat? Co mi může pomoct a čemu se naopak vyhnout? Mohou mi pomoct také rodiče? O tom bude pojednávat tento článek.

Mezi námi je konec alias rozchod

Pojem, který je velkým životním mezníkem ve vývoji, hlavně, když se jedná o první lásku. Vzpomínka na ni zůstává v každém z nás. Přichází čas, kdy najednou přijdeme o iluze. Věřili jsme, že jsme našli spřízněnou duši, a s její ztrátou nastává také konec veškeré radosti a smyslu existence. Mladiství kvůli tomu sahají po návykových látkách nebo jiné formě úniku od emocí, které jsou nepříjemné a neuchopitelné. Nevyznají se v sobě, ocitnou se na pustém ostrově, ve kterém jsou zmatení, ztracení a cítí velký pocit osamocení. Chtějí jen, aby to skončilo. Rodiče ani okolí nevědí, jak se k zasaženým správně chovat, jak jim pomoct. Často situaci zlehčují, čímž naopak mohou dospívajícímu ublížit ještě víc. Co tedy dělat?

Fáze rozchodu

Pro začátek je dobré pochopit, co se s námi děje a že daná bolest skončí. Rozchod má své postupné fáze a v každé se emotivně projevujeme jinak.

1. Nepřijetí skutečnosti – emočně nejnáročnější fáze, kdy se ještě snažíme vztah všemožnými způsoby zachránit.

2. Boj s emocemi – nyní, když vidíme, že vztah asi nezachráníme, přicházejí pocity viny, vzteku na partnera, strachu a hledání chyb. Občas kopeme kolem sebe a máme dojem, že život nemá bez druhého smysl. Hodně pláčeme a často se snažíme od situace nějak utíkat. V této fázi je velmi důležitá podpora okolí.

3. Smíření – velmi důležitá fáze, která je plná naděje. Dochází ke smíření se se skutečností a hledání nové cesty. Ty nejtěžší pocity nás pomalu opouštějí, postupně si připouštíme, že je čas se posunout dál. Zakládáme si například profily na seznamkách a do života nám přicházejí nové osoby. Začínáme opět věřit, že může být lépe.

4. Vítězství a uzavření – v této fázi rozchod bereme jako životní zkušenost, poučení, něco, co nás může posilnit a pomoct nám ujasnit si představu o tom, co od partnerství opravdu chceme a jak to chceme. I když je to stále emočně bolestivé, můžeme to pojmout jako cennou lekci, která prospěje budoucímu vztahu, který díky tomu může být naopak intenzivnější a životně důležitější.

Jak se s tím vyrovnat? Co mi může ještě pomoct?

Vysvětlili jsme si, že rozchod může mít určité fáze, ale jak jimi projít co nejméně bolestivě? Co mi uleví? Bohužel neexistuje univerzální návod pro všechny. Lék, který by nás vyléčil. Stejně jako je jedinečný každý člověk, tak je ojedinělý každý vztah a způsob i délka prožívání jeho konce. Zásadní roli hraje čas, podpora okolí a péče o sebe. Bohužel však často jen to nestačí, proto vám dáme pár tipů, jak se s tím poprat.

1. Nepotlačujte emoce, prožívejte je a nebojte se to ukázat
Dovolte si plakat, vztekat se, prožívat přesně to, co aktuálně cítíte. Zvolte si svůj způsob ventilace emocí. Je důležité pocity nepotlačovat, ale dát jim volný průchod, aby došlo k úlevě, uvolnění napětí a proběhlo truchlení. Jděte se například vykřičet do lesa, zaboxovat si do pytle, cokoliv, co vás jen napadne. Nebojte se svých emocí. Nepotlačujte své pocity, ať už se jedná o vztek, smutek nebo strach. Pamatujte, že do toho, jak se cítíte, nikomu nic není a pokud své emoce zpracováváte přiměřenou formou, která neubližuje vám ani nikomu jinému, je to naprosto v pořádku!

2. Řekněte si o podporu, svěřte se někomu s tím, co prožíváte
Je v pořádku říct si o pomoc, když se necítíte dobře. Nemusíte na to být sami. Zkuste se vypovídat blízké osobě, mluvte o tom, co prožíváte. V případě, že k nikomu nechováte takovou důvěru, nebojte se využít odborné pomoci terapeutů či zavolat na linku důvěry. Mluvení o tom, co vás trápí, přináší větší úlevu, než si možná myslíte. I když se vám do toho ze začátku třeba nechce, je dobré to aspoň zkusit. Uvědomit si, že proti svým démonům nemusíte bojovat sami.

3. Vyhýbejte se kontaktu s bývalým partnerem
Čerstvě po rozchodu je kontakt s bývalým partnerem vždy rizikem k nabírání dojmu a nadějí, že byste se k sobě ještě mohli vrátit. Je však důležité si uvědomit, že rozchod měl nějaké důvody a vídat partnera, když rána není ještě zahojená, způsobuje akorát větší bolest. Proto se tomu snažte vyvarovat, aspoň na počátku. V této situaci pomáhá si připomínat důvody, proč vztah skončil, třeba si je i sepsat a podívat se na ně ve chvíli, kdy máte nutkání se bývalému partnerovi ozvat.

4. Sepište si seznam věcí, které jste chtěli udělat, ale nezbýval vám na ně pro partnera čas
Ve vztahu zapomínáme sami na sebe, volný čas věnujeme druhé polovičce. Věci, které by nás bavily nebo jsme se jim dříve věnovali, zanedbáváme. Zkuste si tyto aktivity sepsat a zařadit například každý týden jednu do svého denního režimu. Může to být drobnost jako zajít si do kina nebo jít s kamarádkou na kávu.

5. Obklopujte se přáteli a postupně se začleňujte do společnosti
I když se vám ze začátku nechce, nemáte motivaci ani chuť do ničeho, zkuste postupně chodit ven. Ze začátku si můžete naplánovat jednu akci v měsíci a následně třeba po dvou týdnech. Naplánujte si s přáteli společně strávený víkend či výlet. Neodmítejte pozvání, i když je komunikace s druhými pro vás těžká. Samozřejmě se do ničeho nenuťte, ale zkoušejte.

6. Dejte si dostatek prostoru na vyrovnání se s rozchodem
I když chodit mezi přátele je podpůrným prvkem, je důležité si předtím dopřát dostatečný prostor k uzdravení. Netlačte se do něčeho, na co ještě nejste připraveni. Nespěchejte na sebe, neutíkejte do jiného vztahu, nevolte únik pomocí návykových látek. Stejně před bolestí neutečete. Když není rekonvalescence dostatečně dlouhá, rána se může špatně zhojit. Poslouchejte sami sebe, zjistěte, co aktuálně potřebujete.

7. Žijte
Uvědomte si, že máte právo na vlastní štěstí. Možná je tato rada pro vás nyní nepředstavitelná, ale o to více je účinná v procesu léčení po rozchodu. Radujte se z maličkostí, zkuste se více usmívat na lidi kolem sebe. Chmurné a negativní myšlenky se snažte nahrazovat pozitivními. Hledejte zkušenosti, nové příležitosti, oceňujte se a chvalte se, buďte s těmi, se kterými se cítíte dobře a v pohodě. Život je příliš krátký na to, aby se člověk utápěl ve vlastní sebelítosti a obzvláště v období dospívání je ještě tolik věcí, které čekají na to, až je objevíte. Zkrátka a dobře: Nepřežívejte, ale žijte!

A jak mohou pomoct rodiče?

Role rodiče je důležitým podpůrným prvkem, i když to není pro dospívajícího možná první volba, kam se obrátit pro pomoc. Ale to, jak se k tomu postaví rodič, je zásadní. Ukáže to dítěti, jak je pro něj důležité. Proto tu máme několik rad i pro matky a otce:

  • Vyhýbejte se zlehčování situace a frázím jako „Jsou i horší věci.“, „Takových ještě bude.“ a podobně. Dospívajícímu to akorát ukáže, že neberete v úvahu jím prožívané pocity. O to víc se může cítit zmatený z toho, že mu není dobře. On sám nerozumí svým emocím a tohle mu akorát ještě víc ublíží.
  • Dopřejte vašemu dítěti dostatečný prostor pro vyrovnání se se situací.
  • Buďte připraveni naslouchat, ale netlačte ho do toho.
  • Než budete dávat rady, zeptejte se, jestli o ně stojí.
  • Ukažte mu, že tam jste pro něj, například frázemi typu „Chceš o tom mluvit?“, „Můžu ti nějak pomoct?“, „Co bys potřeboval?“, „Je mi líto, čím si procházíš.“, „Jsem tu pro tebe, když budeš chtít.“ a podobně.

První rozchod je jeden ze stěžejních životních milníků, na které vzpomínáme prakticky celý život. Bolí, ale zároveň nám ukazuje cestu, kterou máme nebo nemáme jít. Jestli se v této situaci nacházíte, jste zmatení a výše zmiňované rady nejsou dostačující, zkuste využít našich odborníků z Shifto, kteří vám pomohou danou etapou projít.

SHIFTO poradna
Necítím se dobře

Lucie Holubičková

Lucie Holubičková

Občas se v životě ztratíme a nevíme jak dál, jsme zmatení z toho, co se s námi děje a co cítíme. Proto jako adiktolog a psychodynamicky orientovaný terapeut pomáhám klientům najít jejich vlastní cestu, identifikovat, proč aktuálně bojují se svými démony a hledat možnosti a způsoby, jak se cítit lépe. Můj přístup je založený na vytváření bezpečného a důvěrného prostoru tak, aby se v něm dařilo vzájemné autenticitě, vztahovosti, přijetí a otevřenosti. "Nebuď na to sám"