Asi každý z nás ví, co je to maturita. Někdo ji má za sebou a někoho jiného tato tzv. „zkouška dospělosti“ teprve čeká. Neznám však jedinou osobu, ve které by zmínka o ní neprobudila nějakou formu stresu. Proč to tak máme? A proč se jí říká zrovna zkouška dospělosti? O tom bude pojednávat toto krátké zamyšlení.
Už od dětství je nám vštěpováno, jak je maturita důležitá, jak je potřeba se na ni připravit. Někomu je možná i řečeno, že bez ní nebude dost dobrý, uplatnitelný apod. Není tedy divu, že se kvůli ní stresujeme a máme obavy z neúspěchu. Má to být rekapitulace našeho studia a vědomostí v určitých oblastech, ale zároveň je v tom mnohem více, než si mnohdy uvědomujeme. Možná právě proto se tomu říká zkouška dospělosti.
Maturita je pro mě uzavřením jedné z životních etap, za kterou je skryto spoustu neznámého a nepoznaného. Je to první zkouška, na kterou je potřeba se opravdu připravit a klade na nás velké nároky. Už samotné vybírání si předmětů, ze kterých budeme maturovat, nás vede k zamyšlení, co nás vlastně baví, co nám jde a v čem bychom mohli uspět.
Střední školu nám možná vybrali rodiče, ale předměty k závěrečné zkoušce si většinou už volíme sami podle svých schopností. Musíme se díky tomu zamyslet, v čem jsme dobří a v čem bychom se mohli dále rozvíjet. Musíme přemýšlet nad tím, jestli škola maturitou skončí, nebo jestli to bude jen dílčí krok k dalšímu studiu. S tím přichází také cesta k osamostatnění se od rodičů, větší zodpovědnost, pro někoho finanční nezávislost, zakládání rodiny, volba zaměstnání, hledání práce a tak dále.
Není proto divu, že to s sebou nese tolik stresu a pochybností o sobě samém. Je však třeba si uvědomit, že v tom nejsme sami, že si tím procházejí další a další lidé už celé generace. Sice nás to může předem strašit, může nám to způsobit žaludeční obtíže, možná se i stane, že napoprvé selžeme, každopádně stále je to něco, co nás posouvá dál. Takže i případný neúspěch může být konstruktivní a naučit nás zvládat selhání, která budou v životě přicházet.
Co na tom dále vnímám pozitivně je, že se učíme odložit věci, které máme rádi a baví nás, ve prospěch přípravy. To chce pořádnou dávku vůle a zodpovědnosti. Zároveň ne vždy to lze. Naopak je potřeba to prokládat i volným časem, občas prokrastinovat, abychom úroveň napětí snížili. Ale je podstatné si připustit, že daný stres je v pořádku a že ho prožívá řada dalších lidí, a i přesto to většina z nich zvládla. Tak proč zrovna vy ne? A když ne, tak co nejhoršího se může stát?
Rozumím, že někdy právě tlak z vnějšího okolí (převážně od rodičů) v nás budí strach, avšak je důležité si uvědomit, kdo jsme a proč nás mají ostatní rádi. A není to kvůli tomu, jestli zvládneme maturitu nebo ne. Maturita je milníkem mezi dětstvím a dospělostí. Jak jsem zmínila výše, nejde jen o naučení se určité látky, ale i o to, co při celém procesu prožíváme.
Proto jestli se stresujete kvůli tomu, že se na ni nezvládnete připravit nebo nevíte jak na to, zkuste si připomenout, že to není jen o biflování se informací, ale i o sebepoznávání a učení se zvládat určité situace, které nejsou příjemné. O práci se stresem a zároveň o kroku k dospělosti, kterou si už budete moc tvořit sami.
V případě, že vás to bude nadále trápit a nebudete vědět, jak se sebou pracovat, není jednodušší cesty, než se obrátit na terapeuta, který vás může danou etapou provést.
