„Ty bys byla tak hezká holka, kdybys trošku zhubla“, „Měla bys hezkou postavu, kdybys víc cvičila“, „Na kluka jsi pěkný prcek“, „Máš zadek jak kombajn“, „Kdo by tě chtěl s takovou figurou“, „Jdi se radši najíst, protože vypadáš jak z koncentráku“, „Koukejte na ten její frňák“, „Máš prsa, jak lentilky pod kobercem“, ...
Jsou vám výše zmiňované fráze povědomé? Zkuste si vzpomenout, jestli jste se někdy cítili špatně kvůli někomu, kdo komentoval to, jak vypadáte. Začali jste chodit do posilovny, aby jste zhubli, protože vás někdo upozornil, že byste měli?
Kritizování vzhledu (někdy i neúmyslné) je bohužel součástí našich životů celé generace. Ovlivňuje vztah nejen k našemu tělu, ale k sobě samým, převážně v období dospívání. V této životní etapě je prioritní hodnotou zapadnout do kolektivu, moc nevyčnívat, a proto v ní často klademe velký důraz i na to, jak vypadáme.
Tento aspekt zapříčiňuje, že jsme také velmi citliví na hodnocení našeho vzhledu druhými lidmi. Je to i jeden z důvodů, proč poruchy příjmu potravy vznikají v dospívání. Stačí jen jedna malá narážka na nějakou „nedokonalost“ a u citlivých jedinců to může vyvolat velké psychické problémy.
V současné době sociálních sítí je situace ještě náročnější, protože se můžeme srovnávat 24/7 na různých internetových platformách. Je na nás neustále kladen nátlak, jak být „dokonalejší a krásnější“, protože jedině to zajistí, že budeme šťastní. Stačí se podívat na instagramové profily, podle kterých většina lidí vypadá spokojenější, než reálně jsou. Média a sociální sítě na nás působí jako infuzní jehla, které se nelze úplně bránit, ale můžeme se s nimi naučit správně pracovat.
Riziko sociálních sítí
Fungovat přes sociální sítě je v dnešní době prakticky nezbytností. Využíváme je ke komunikaci s přáteli, k sebeprezentaci, uchovávání vzpomínek i jako pracovní prostor. Jejich význam a důležitost roste každým rokem a každou generací. Mají své výhody i rizika, z nichž nám některá dosud nejsou známa.
Jejich rozvoj je součástí vývoje především dnešních dětí a dospívajících, pro které jsou sociální sítě zvlášť významné. Představují prostor, kde si tvoří svou virtuální identitu prostřednictvím profilů, které vyplňují nejrůznějším obsahem. Obvykle si vytvářejí takovou identitu, kterou by si přáli mít. Sdílejí nejrůznější příspěvky, fotky, videa.
Zároveň sledují profily ostatních, což má mnohdy za důsledek rostoucí sklon se srovnávat, převážně v oblasti vzhledu. Působí na ně nejrůznější fotografie „krásnějších a úspěšnějších“ vrstevníků a mají o to větší tendenci snažit se jim vyrovnat, protože v období dospívání je vzhled známkou úspěchu. Přitom většina profilů vůbec neodpovídá realitě a k jejich úpravě se využívají různé zkrášlovací filtry.
V období dospívání je otázka vzhledu velmi citlivou záležitostí. K jeho vnímání přitom značnou měrou přispívá převážně hodnocení druhých, nerealistické obrázky či videa ze sociálních sítí a časopisů.
Jen každé druhé dítě je podle výzkumu Kamila Kopeckého (2022) spokojené se svým obličejem. Spokojenost s vlastním tělem deklarovalo pouze 46 % dětí. Nespokojenost se odráží i v tom, co by na sobě chtěly změnit a zlepšit. Podle stejného výzkumu si přeje zhubnout třetina dětí, více než 30 % by chtělo nabrat svalovou hmotu. Dalším prostředkem ke zlepšení vzhledu byla například změna barvy vlasů či tetování. Přes 8 % dětí by chtělo změnit velikost a tvar svého pozadí či prsou.
Šikana moderní doby
Jak jsme si řekli výše, sociální sítě jsou nedílnou součástí našich životů, slouží k sebeprezentaci, ale také ke snadnějšímu vyjádření nenávisti či k šikaně druhých. To, co bychom si v „reálném životě“ nedovolili, se na internetu projevuje snadněji, hlavně díky možnosti anonymity. A to představuje velké riziko hlavně v citlivém období dospívání.
Existují různé formy šikany. Jednou z nich je tzv. body shaming. Podobně jako jiné typy šikany se i tento způsob zesměšňování v posledních letech přesunul na sociální sítě, kde se s ním setkávají stále častěji právě děti a dospívající.
Jak uvádí Kamil Kopecký (2022) ve svém výzkumu, v online prostředí čelila posměškům kvůli vzhledu jedna třetina českých dětí, v reálném životě to byla dokonce více než polovina. Nejčastěji se dětem ostatní posmívali kvůli tělesnému vzhledu (29 %) nebo obličeji a vlasům (26 %). Urážky kvůli oblečení nebo mobilu (značka, stáří mobilního zařízení) zažilo 22 % dětí. Jen 8 % dětí přitom přiznalo, že by se někomu posmívalo v reálném prostředí, ve virtuálním světě to bylo 13 %.
Jaké to může mít následky
Citlivost dospívajících na negativní komentáře jejich vzhledu může mít fatální důsledky. Negativní komentář na postavu druhého (ač třeba pro někoho nenápadná narážka) může vést ke vzniku poruch příjmu potravy v celém spektru.
Podle výzkumu byla dokonce pro více než 6 % dětí zkušenost s nějakou formou body shamingu v online prostředí spouštěcím mechanismem pro užívání nějakého typu návykové látky, ať už se v obecné rovině jednalo o návykové látky společensky přijatelné, tolerované či nelegální. U 4 % dětí se také objevily obranné reakce, které lze nazvat psychosomatické. Děti pociťovaly tělesné potíže, jako jsou například bolest hlavy, břicha či pocity na zvracení. Poruchy spánku jako citlivého ukazatele psychické nepohody se objevily u 7 % dětí (Kopecký 2022).
Důraz na vzhled je samozřejmě otázkou i dospělých. Přitom vzhled je jen povrch našich osobností. Nikdy nevíme, proč druhá osoba vypadá tak, jak vypadá. Co má za sebou, co prožívá… Na to se nikdo neptá. Soudíme se často jen na základě povrchu.
Někdy se setkáváme s body shamingem třeba i nevědomě. Druhý člověk to nemusí myslet špatně, nás to však stejně zasáhne. Například když řeknete slečně „ty jsi ale hubená“, nemusíte to myslet zle, jen nevíte, proč to tak má. Možná je nemocná, možná má starosti, možná ji trápí, že jí nejde přibrat. A svým prohlášením jí tak nevědomě ublížíte.
To mě dovádí k zamyšlení, jak je důležité dávat si pozor na to, co druhým lidem říkáme. Dříve, než se uchýlíte k hodnocení někoho jiného, zastavte se a zeptejte se sami sebe, jestli je opravdu potřeba to druhému sdělovat.
Jak bojovat proti body shamingu
Bohužel neovlivníme, co o nás říkají ostatní, ale můžeme si k tomu vytvořit jakýsi obranný přístup. Být proti nevyžádaným narážkám odolní.
Dříve, než se uchýlíte k hodnocení někoho jiného, zastavte se a zeptejte se sami sebe, jestli je opravdu potřeba to druhému sdělovat. Zamyslete se nad tím, jak by bylo vám v kůži daného člověka.
Netolerujte body shaming ani u druhých, ani u sebe. Je důležité, abychom sami omezili urážlivé chování a mluvili k sobě i k okolí s tolerancí jinakostí a nedokonalostí. Zároveň bychom se neměli připojovat k ponižování ostatních nebo ho ignorovat. Tolerování urážek zaměřených na vzhled vede k tomu, že se toto chování stane akceptovatelné a běžné.
Pracujte na svém sebevědomí. Je podstatné si uvědomit, že každý tělesný tvar a velikost je normální a že nikdo nemá perfektní zevnějšek. Zdravé sebevědomí nám umožňuje přijímat sami sebe takové, jací jsme, a tím se cítit pohodlněji v našem vlastním těle. Pokud máme zdravé sebevědomí, nedovolíme, aby nás kritika ostatních ovlivňovala, a nebudeme se snažit přizpůsobit se nereálným ideálům krásy. Zároveň je důležité si uvědomit, že zdravé sebevědomí není něco, co máme automaticky a s čím se narodíme. Je to proces, který se vyvíjí v průběhu celého života a vyžaduje práci na sobě samém. K jeho růstu přispívá i různá forma terapií.
Zaměřte pozornost na jiné kvality daného člověka. Vzhled je první, co na druhém vidíme, ale nedefinuje to, kým člověk je. Nikdy nevíme, proč daná osoba vypadá tak, jak vypadá. Zkuste se proto zaměřit na jiné její kvality.
Zapojte empatii k druhým. Pokud se setkáme s někým, komu body shaming ublížil, nabídněte mu podporu a povzbuzení.
Podporujme tělesnou rozmanitost. Každé lidské tělo je individuální a odlišné. Na jeho vzhled působí spousty životních aspektů, které někdy nelze ovlivnit. Je důležité podporovat různorodost těl a bojovat proti společenským standardům krásy, které jsou mnohdy nereálné a diskriminující.
Uvědomte si, že nikdo není dokonalý, každé tělo má svá specifika. To s sebou nese také to, že se nikdy nemůžeme zalíbit všem.
Závěrem je třeba ještě jednou zmínit, že body shaming může mít na jedince i katastrofální následky, které mohou zapříčinit až smrt. V případě, že jste se stali obětí vy nebo někdo z vašich blízkých a vnímáte na sobě zhoršení psychického stavu, neváhejte a vyhledejte odbornou pomoc.
Seznam literatury
KOPECKÝ, K., SZOTKOWSKI, R., et al. Děti a kult krásy v on-line světě [online]. Olomouc, 2022 [cit. 2023-04-03]. Dostupné z: https://e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/vyzkumne-zpravy/155-deti-a-kult-krasy-v-online-svete-2022/file. Výzkumná zpráva. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta.
